Korouhvička na bývalé škole u kostela nesla letopočet 1702 a značila tak rok postavení školy. Zda byla ve Chvalkovicích škola již dříve, nelze pro nedostatek informací z té doby zjistit, pravděpodobně se zde vyučovalo již před tím, protože Chvalkovice měly už od roku 1708 vlastního faráře.
Stará škola byla postavena z kamene, měla jednu třídu a komoru. Ve třídě bydlel také učitel. Ani škola, ani třída nebyly omítnuty. Když počet žáků vzrostl, byla stěna na západní straně probourána a pro učitele vystavěna světnička ze dřeva. Teprve po sto letech, roku 1804, byla škola zevně i uvnitř omítnuta.
Od září 1805 zde působil vynikající pedagog, učitel František Černý, jemuž se zde narodil syn František, pozdější hudební skladatel a profesor carské konzervatoře v Petrohradě. Nástupcem učitele Černého byl od září 1830 tehdy třicetiletý Augustin Purm.
Oba tito učitelé posloužili jako model Boženě Němcové pro postavu učitele v povídce „Pan učitel“. Barunka Panklová však navzdory pamětní desce i povídce „Pan učitel“, ve které popisuje svá léta ve Chvalkovicích, do této školy vůbec nechodila. V letech 1830 – 1832 docházela jen na hodiny zpěvu a hry na klavír k místnímu učiteli Augustinu Purmovi. Jeho žena ji učila ručním pracem. Oba dva Němcová krásně popsala ve výše jmenované povídce.
V roce 1887 byla postavena nová škola a došlo k rozdělení školství podle národností. Nová škola sloužila českým dětem, německé děti chodily do staré školy u kostela.
Na podzim 1929 byla v obci zřízena měšťanka. Oficiální název zněl: Státní měšťanská škola ve Velké Bukovině se sídlem ve Chvalkovicích. Tato škola byla však po dobu druhé světové války do r. 1941 zrušena a děti z Chvalkovic chodily do školy do České Skalice.
Po válce, od září 1945 byla v obci podle nového školského zákona otevřena osmiletá střední škola. V květnu 1951 pak byla otevřena i mateřská škola. Téhož roku se také jednalo o zřízení školní jídelny. Ta byla vytvořena v jihovýchodním křídle bývalého pivovaru, sestávala z malé kuchyně a z pokoje, zařízeného jako jídelna. Děti se nemohly vejít současně, obědvaly proto ve směnách.
V průběhu roku 1960 se začalo s přístavbou školy v akci „Z“. Přístavba pokračovala rychlým tempem, takže hrubá stavba byla dokončena do září 1961. Vnitřní úpravy se však protáhly až do závěru roku 1962, takže žáci tří ročníků dojížděli autobusem do náhradních tříd ve Velké Bukovině. Při této přístavbě se budova školy „rozrostla“ do kopce směrem ke kostelu a vytvořila prostor pro čtyři nové učebny a prostorné chodby se schodištěm. Vchod do budovy byl zbudován ze severní strany. Budovy mezi sebou byly propojeny jen dveřmi ze sborovny v prvním poschodí. Svému účelu začala sloužit od roku 1963.
V roce 1964 rozhodl Místní národní výbor odhalit na budově školy pamětní desku svého rodáka, hrdiny Slovenského národního povstání, Ladislava Exnera. Deska byla odhalena po dokončení omítky na budově školy 9. května 1965 u příležitosti 20. výročí konce II. světové války.
V roce 1970 byla škola vybavena novým ústředním topením. Dosud se topilo v zimě v každé třídě v kamnech na pevná paliva.
Rok 1979 byl hned v lednu zahájen mimořádnými zimními prázdninami, vyhlášenými vzhledem k energetické krizi způsobené velkými mrazy. Ve stejném roce byla ve škole vybudována audiovizuální učebna, která mj. umožňovala jako první v náchodském okrese i kvadrofonní poslech hudby.
Po dvaceti letech od zahájení první přístavby, tedy v roce 1980 přestala již budova školy kapacitně vyhovovat velkému nárůstu žáků. V posledních letech byly rušeny malotřídní školy v okolí, tj. v Brzicích a Velkém Třebešově, jejich žáci přešli do Chvalkovic a tak musela být jedna třída provizorně zřízena v bývalém pivovaře vedle úřadovny Místního národního výboru. Proto bylo v tomto roce rozhodnuto o zahájení nové přístavby školy. Stavět se začalo 10. září 1980 a se stavebními úpravami se řadu dalších let nepřestávalo.